Bílé svatební šaty působí jako tradice stará staletí. Ve skutečnosti jim není ani dvě stě let.

Ještě na přelomu 19. a 20. století se česká nevěsta vdávala nejčastěji v černé a bílé šaty by považovala za nepraktický rozmar pro bohaté. Dnes si drtivá většina nevěst obléká bílou, ivory nebo šampaň a jinou barvu okolí často ani nepřipouští.

Kde se ta barva vzala? Odpověď vede na jednu konkrétní svatbu v Londýně roku 1840.

V čem se vdávaly nevěsty, než přišla bílá

Po většinu historie platilo jednoduché pravidlo: nevěsta si oblékla to nejlepší, co měla, nebo co rodina dokázala pořídit. Barva nehrála roli, důležitá byla látka. Bohaté nevěsty volily brokát, samet a výšivky zlatou nití, chudší se vdávaly v pečlivě udržovaných šatech, které pak nosily dál na svátky a do kostela. Šaty ušité na jediný den v životě byly do poloviny 19. století nepředstavitelným přepychem.

Modrá, červená i zelená

Pokud nějaká barva symbolizovala čistotu, byla to modrá, odedávna spojovaná s Pannou Marií. Oblíbená byla také červená, ve střední Evropě barva svátečních krojů a radosti. Bílá naopak dlouho vzbuzovala rozpaky, u francouzského dvora dokonce platila za barvu smutku královen.

Černá jako sváteční barva českého venkova

Na českém a moravském venkově se vdávalo v kroji, a kde kroj ustoupil městské módě, nastoupila černá. Černé šaty byly sváteční, důstojné a hlavně praktické, nevěsta je nosila dalších dvacet let na svátky, do kostela i na pohřby. Prohlédněte si svatební fotografie z první republiky: bílý závoj už na nich často najdete, ale šaty pod ním bývají tmavé. Bílá se z měst na vesnice šířila pomalu a ještě ve třicátých letech 20. století nebyla na venkovské svatbě ničím samozřejmým. Nevěstu totiž neoznačovala barva šatů, ale věneček ve vlasech, symbol o mnoho starší než všechny módní vlny, který nevěstě náležel bez ohledu na to, co měla na sobě.

Rok 1840, kdy královna Viktorie změnila pravidla

Deset let předtím by si bílou na svatbu oblékla málokterá evropská žena. Deset let poté ji chtěla každá, která si ji mohla dovolit. Zlom přišel 10. února 1840, kdy si britská královna Viktorie brala prince Alberta.

Viktorie zvolila šaty z krémově bílého saténu zdobené ruční krajkou z anglického Honitonu. Nešlo jen o estetiku, královna chtěla podpořit upadající anglické krajkářství a její objednávka znamenala práci pro víc než sto krajkářek na několik měsíců. Aby vzor zůstal jedinečný, nechala po dokončení zničit jeho předlohy. Místo koruny si vzala věneček z pomerančových květů, symbol plodnosti, a hostům zakázala přijít v bílé, aby barva zůstala jen jí. Právě z tohoto zákazu se zrodilo pravidlo etikety, které platí dodnes. Sama přitom šaty nepovažovala za relikvii na jedno použití, krajku i závoj nosila při slavnostních příležitostech celý život a závoj si přála mít i na svém pohřbu.

Rytiny z královské svatby obletěly noviny v Evropě i Americe a nevěsty z vyšších vrstev začaly Viktorii napodobovat. Úplnou průkopnicí přitom nebyla, už v roce 1558 se v bílé vdávala Marie Stuartovna. Tehdy tím ovšem šokovala, na masovou vlnu si bílá musela počkat bezmála tři staletí.

Jak se z barvy luxusu stala barva čistoty

Původní sdělení bílých šatů neznělo „jsem nevinná“, ale „jsme bohatí“. Bílá látka se nedala pořádně vyprat a šaty šlo jen těžko nosit znovu. Kdo dceru vypravil k oltáři v bílé, dával okolí najevo, že si může dovolit oblečení na jediný den.

Symboliku čistoty dodaly bílé až ženské časopisy druhé poloviny 19. století. Psaly o ní jako o odvěkém symbolu nevinnosti v době, kdy téhle odvěké tradici nebylo ani dvacet let. Mýtus se ujal natolik, že ho dnes v dobré víře opakují i svatební profesionálové.

Definitivní vítězství přinesla bílé první polovina 20. století. Hollywoodské hvězdy se vdávaly v bílé před objektivy celého světa a poválečná konfekce zlevnila svatební šaty natolik, že na ně dosáhly i rodiny, pro které byly dřív nemyslitelné. Z výsady aristokracie se stal standard, na kterém dnes stojí celé odvětví.

Bílá, ivory nebo šampaň, co si nevěsty oblékají dnes

Proč salony šijí hlavně v ivory

Paradox současnosti: čistě bílé šaty jsou v nabídce menšina. Zářivá optická bílá je studená a sedne jen málokomu, proto většina modelů vzniká v odstínech ivory, smetanové nebo šampaň, které lichotí světlé i tmavší pleti. Když si na portálu Vezmemese procházíte svatební salony, narazíte na desítky odstínů bílé, od sněhové po kávovou. Tradice zůstala, jen zjemněla.

Návrat barev

Část nevěst se dnes od bílé odklání. Naráží ale na to, jak silně tradice svazuje nabídku salonů i očekávání okolí.

Lenka, která hledala šaty na civilní obřad, vzpomíná: „Chtěla jsem čistě černé svatební šaty, ale výběr byl žalostný. Mohla jsem si vybrat model s brutálními volánky nebo se zelenou výšivkou. Nevěsta prostě musí být v bílé a přes to nejede vlak. Nakonec jsem zvolila modrou, v té měli něco, v čem vypadám dobře.“

Klára to vyřešila bez kompromisu: „Měla jsem hodně minimalistické šaty v lehce modré barvě. Strašně se mi líbily a neřešila jsem, co bude říkat okolí.“ Pomohlo jí, že šlo o komorní obřad v šesti lidech, kde odpadl tlak velkého publika. Kdo chce zůstat u klasiky s osobitým rukopisem, pro toho jsou střední cestou krajkové svatební šaty po vzoru královny Viktorie nebo naopak minimalistické svatební šaty bez zdobení.

Šárka, pro kterou to byla druhá svatba, popisuje: „Světlé šaty jsem nechtěla, postavou nejsem žádný drobek a vdávala jsem se podruhé. Nechala jsem si ušít černo-bílé. Když jsem předem říkala, jakou budu mít barvu, všichni nechápavě hleděli. Ale když mě pak viděli, slyšela jsem jenom chválu.“

Pověry a etiketa, které kolem bílé přežily

Za necelá dvě staletí se kolem bílé barvy stihl nabalit celý soubor pravidel a pověr. Některá mají doložitelný původ, jiným svatební svět prostě uvěřil.

  • Host v bílé nechodí. Nejpevnější pravidlo svatební etikety pochází přímo od Viktorie, která bílou hostům zakázala. Bílé šaty patří jen nevěstě, hostům zůstává celý zbytek palety.
  • Perly znamenají slzy. Stará pověra tvrdí, že každá perla na nevěstě věští jednu slzu v manželství. Většina nevěst o ní poprvé slyší od babiček.
  • Něco modrého. Anglosaský zvyk „něco starého, něco nového, něco půjčeného, něco modrého“ u nás zdomácněl. Modrý detail je přitom ozvěnou dob, kdy modrá znamenala pro nevěstu víc než bílá.
  • Druhá svatba v bílé. Ještě před pár desítkami let tabu, dnes věc volby. Žádné pravidlo etikety ji nezakazuje.

„O pravidle bez perel jsem dlouho neměla tušení. Až když jsem si o svatebních tradicích začala číst, babička mi to potvrdila: každá perlička, jedna slzička. Perly jsou přesto krásný doplněk, takže je to nakonec na každé nevěstě.“

Časté otázky

Proč jsou svatební šaty bílé?

Bílou proslavila královna Viktorie svatbou s princem Albertem v roce 1840. Původně šlo o demonstraci bohatství, protože bílé šaty se nedaly nosit opakovaně. Symbol čistoty z nich udělaly až pozdější výklady v ženských časopisech.

Kdo se vdával v bílých šatech jako první?

Nejznámější ranou průkopnicí je Marie Stuartovna, která si bílou oblékla už v roce 1558. Masovou tradici ale odstartovala až královna Viktorie o bezmála tři staletí později.

Musí být svatební šaty čistě bílé?

Nemusí, a většinou ani nejsou. Salony dnes šijí převážně v odstínech ivory, smetanové a šampaň, které pleti lichotí víc než zářivá bílá. Barevné šaty jsou plnohodnotná volba, jen počítejte s menší nabídkou.

Může přijít host na svatbu v bílé?

Podle etikety ne, bílá je na svatbě vyhrazena nevěstě. Toto pravidlo zavedla už královna Viktorie a drží se dodnes, hostům patří jakákoli jiná barva.